Téma volného ustájení prasnic na porodnách rozděluje chovatele na dva tábory. První skupinu tvoří ti chovatelé, kteří zastávají tvrzení, že volné ustájení prasnic na porodně může být stejně ziskové, jako ustájení prasnic v konvenčních porodních klecích s trvalou fixací. Druhá skupina chovatelů vidí vše nejdříve v číslech a každou neznámou v rovnici hodnotí jako částečné nebo úplné fiasko. Ano, vysoké vstupní náklady jsou faktem, ale to není všechno. Pojďme se na to podívat společně.
Na začátek je velmi důležité si uvědomit, že existuje několik typů volného ustájení prasnic. Mezi nejpoužívanější patří volné ustájení prasnic s dočasnou fixací – to znamená, že prasnice jsou během prvních dnů, kdy jsou selata nejvíce zranitelná, zavřené ve fixační kleci, jak jste na to zvyklí i nyní, a až po několika dnech po porodu jsou klece otevřeny. Druhým typem je ustájení prasnic v porodním kotci bez fixační klece. Prasnice mají v tomto typu porodních kotců možnost zcela projevit své mateřské schopnosti (pokud mají přístup k materiálům uspokojujícím jejich přirozené potřeby). Dalšími alternativami je také skupinové ustájení kojících prasnic, kotce s vnějším výběhem nebo vnější ustájení prasnic.
V úterý 29. dubna jsme měli možnost získat cenné znalosti a zkušenosti o těchto systémech prostřednictvím semináře, pořádaného našimi kolegy z Norsvin. Kdo jiný by nám mohl pomoci lépe pochopit problematiku volného ustájení prasnic, než chovatelé prasat a kolegové z Norska. V Norsku je fixace prasnic zakázána od roku 2000. To znamená více než 20 let zkušeností!
Konec „doby klecové“ v EU se už blíží. A s tím už počítají i chovatelé, kteří se rozhodli pro rekonstrukci nebo výstavbu nových porodních kotců. Naše dosavadní zkušenosti z České republiky a Slovenska ukazují, že největším klíčem k úspěchu je smýšlení, neboli „mindset“ chovatele. Tak, jak dnes přistupujeme jinak ke šlechtění a chovu prasat v porovnání s přístupem před 20 lety, s příchodem volného ustájení prasnic se budou muset na farmách upravit pracovní postupy. V následujícím textu naleznete několik tipů a rad, jak na to.
Technologie – při výběru porodního kotce zohledňujte jeho velikost. Zaměřte se na velikost prostoru pro prasnici, ale také na velikost hnízda pro selata. Bude velikost vyhřívané podložky stačit k tomu, aby si tam všechna selata mohla lehnout? Jsou v kotci k dispozici ochranné prvky, jak pro selata tak pro personál?
Management – dobrá socializace prasniček je neodmyslitelnou součástí úspěchu. Agresivita prasnice je vždy následkem špatné zkušenosti nebo strachu. Věděli jste, že prasata nejsou teritoriální zvířata? A že je pro prasata přirozenější být ve skupině než samotná?
Lidský faktor – nastavení pracovní rutiny. Prasata mají rádi rutinu a předvídatelnost, a myslíme si, že většina lidí to má podobně, takže jim není co zazlívat. Můžete mít nejnovější technologie a nejdražší krmný systém, pokud ale nebudete mít dobré a spolehlivé zaměstnance, nebudete mít ani adekvátní výsledky.
Cílem volného ustájení prasnic není likvidace chovů prasat. Cílem je chov prasat zlepšit, umožnit přirozené chování prasat, minimalizovat potřebu pracovní síly a snížit používání antibiotik. K tomu budete potřebovat prasnici, která má výborné mateřské vlastnosti, vysokou produkci mléka a hlavně dostatečný počet struků. Jak jsme již zmiňovali výše, v Norsku je zákaz fixování prasnic již více než 20 let. Víte, která linie prasnice je v této zemi nejzastoupenější? Pokud byla vaše odpověď TN70, pak jste odpověděli správně.
Takže ano, čekají vás vysoké vstupní náklady, ale také chov prasat, na který můžete být hrdí i za 20 let.
Stále se zlepšovat – to je to, čeho se my v Topigs Norsvin držíme.